Černá díra, jejíž hmotnost může být miliony až miliardy slunečních hmotností. Nachází se v centru mnoha galaxií, především těch, které mají neobyčejně vysoké zářivé výkony, tzn. 100-1 000krát větší, než by odpovídalo počtu hvězd. Je příčinou mohutného toku záření rentgenového, infračerveného a rádiového kvazarů, aktivních galaxií, rádiových galaxií, aktivních galaktických jader, Seyfertových galaxií a blazarů. Nesmírné toky energie z těchto vysoce zářivých zdrojů jsou uvolňovány ve velmi malém objemu jejich jádra. Za období několika milionů let (což je jejich životnost) se v nich uvolní 50 - 60 % klidové energie hmoty. Termonukleární reakce v nitru hvězd však uvolňují jen několik málo promile klidové energie hvězdné látky. Zbývající dva procesy, které to umožňují jsou obří černé díry nebo anihilace hmoty s antihmotou. Anihilace uvolní až 100 % klidové energie, ale není pravděpodobné, že by tam byla antihmota v tak obrovském množství. Jediným vysvětlením tedy zatím zůstává přítomnost obří černé díry, jejíž gravitace dokáže z pohlcované hmoty uvolnit až 60 % klidové energie. Obrovská hmotnost černé díry vytvoří kolemsebe rozsáhlé silné gravitační pole a její velmi malý rozměr (Schwarzschildův poloměr) umožňuje odčerpat až přes polovinu klidové energie kosmických objektů (mezihvězdné hmoty, hvězdy, galaxie), které se do jejího vlivu dostanou (např. galaktický kanibalismus). Je nutno dodat, že energie je uvolňována z pohlcované hmoty (v akrečním disku) ještě dříve než zmizí podhorizontem událostí kolem černé díry.